Únor 2013

Recenze na knihu: Deníky Carrie B.

26. února 2013 v 18:18 | Nells |  Books review
Knihu jsem dostala k Vánocům spolu s druhým dílem, který mám v pánu v brzké době také přečíst. Hodně jsem se těšila, jelikož seriál Sex ve městě, jenž na tyto dvě knihy navazuje, se mi líbí a ráda se na něj někdy zase kouknu. Oba díly jsem sehnala na bazaru za velmi příjemnou cenu, proto koupě vůbec nelituji!

Obálka?
Ta mi naprosto učarovala, je úžasná. I když trochu zklamáním bylo, že se neotvírá přes sponu, ta je pouze namalovaná. To nic ale nemění na tom, že je to prostě originální, nápadné, úžasné… Jinak je to klasický hardback. Písmo je menší, ale čte se velmi rychle a stránky doslova letí pod rukama.

Oč tu vlastně běží?
V této knize poznáme Carrie z jiné stránky a to jako teenagera na střední škole, kde má plno problémů v rodině, se školou, s kluky, s budoucností. Dozvídáme se plno novinek o její rodině, jež v seriálu nenajdeme.

Vlastně by se dalo říci, že to ani Carrie není, má do ní totiž opravdu daleko a to mě velmi zaskočilo. Když se nad tím, ale zamyslíme, je vidět, jak zde spisovatelka dokonale vyjádřila dospívání - v seriálu je přeci jen už dospělá - a růst osobnosti…

Nepopírám, že seriál má plno jednoduchý zápletek a točí se pořád dokola jedno téma, nicméně jsou v něm světlé záblesky pravdy atd. Nicméně v knize toto nenajdeme a to mě velmi zklamalo. Těšila jsem se na zajímavý příběh o Carrie a místo toho jsem dostala románek pro 13tilété. Neškodilo by přidat tam něco, co by příběh udělalo zajímavější a povzneslo ho o nějaký ten level výš. Číst o tom, jak je na Carrie princezna střední školy naštvaná, že jí přebrala kluka a následně ho Carrie přebere její nejlepší kamarádka a Carrie je zase pro změnu naštvaná na ní, je trochu moc jednoduché a nudné…

Slova píše, takto…
Výhrady proti autorčině stylu psaní nemám, píše hezky, děj hezky plyne, nezasekává se… Je vidět, že Bushnellová je spisovatelka, jakmile jsem se do knihy začetla, tak jsem se čtením nemohla přestat.

* To nic nemění na faktu, že děj je moc jednoduchý.

Jsou postavy lidi?
U tohoto bodu se klidně odvážím pochybovat, jelikož mi jednání a některé názory přišli velmi ujeté. Já sama patřím do stejné věkové kategorie jako postavy v knize, nicméně i mě jejich názory přijdou povrchní, nereálné… Takhle přeci nikdo neuvažuje, ne? Nebo je to Amerikou? Klidně pište svoje názory, jsem zvědavá, protože mi některé názory přišly, jak vystřižené z nějakého hodně blbého sitcomu.

Sečteno podtrženo…
Kniha se čte hezky a zabaví vás, pokud se nudíte, to e ale všechno. Pokud hledáte něco, co vás obohatí atd. Tak to zde nenajdete. Děj je jednoduchý, postavy přistřižené za vlasy… Druhý díl přečtu jen proto, že ho mám doma.


Recenze na knihu: Kruh ohně

20. února 2013 v 17:56 | Nells |  Books review

I když mám doma hromadu zajímavých knih od Vánoc, ještě jsem je ani nestačila přelouskat, se školou to jde totiž velmi velmi pomalu, tak jsem se rozhodla pustit do knihy, která mi na poličce už nějaký ten měsíc leží nedotčená a ortel padl právě na Kruh ohně.

Obálka?
I obálka třetího dílu pokračuje v duchu předchozích a na poličce k sobě velmi ladí. Vnitřek knihy je velmi hezky graficky zpracován, co víc dodat?
Slova píše, takto…
Tato kniha je poslední díl trilogie Proroctví sester, na první díl jsem narazila náhodou a jsem za to moc ráda, jelikož tato série je opravdu vydařená. Autorka se vyjadřuje velmi elegantně a nechává příběh plynout tím správným tempem, takže se čtenář u knihy nenudí, i když se právě nenachází v té nejnapínavější části knihy. To je velké plus, protože u valné většiny spisovatelů a jejich knih je akce a napětí, které vás nutí číst dál a dál, jen na pár posledních stránkách.

Trochu mi vadily některé výrazy, které v knize byly použity, nicméně za to autorka nemůže, spíše to má na svědomí překladatelka. Například slovo komnata, nevím jak vy, ale já si pod tím představím "pokoj" na hradě někdy ve středověku… Rozhodně bych to nepoužila pro označení "místnosti" byť v domě bohatší rodiny z 19. století.

Oč tu vlastně běží?
Série má naprosto originální, zajímavý a převratný děj, takže hravě dokáže zaujmout a své čtenáře si získat. V prvním díle se vlastně nic moc zajímavého nestane, autorka nás pouze seznámí se zápletkami a spletitostí děje. V druhém díle se dočkáváme nějaké té akce. A ve třetím díle to všechno směřuje k nevyhnutelné "velké bitvě" mezi dobrem a zle, která o všem rozhodne…

Co mě na celé této sérii zaujalo je, jak autorka využívá mýty a legendy k podpoření věrohodnosti svého fantasy příběhu.

Jsou postavy lidi?
Nehodlám zde rozebírat každou z postav, ale právě hlavní hrdinka za to trochu stojí, jak jsem už naznačovala v recenzi na druhý díl, není mi zrovna sympatická. A nyní ještě víc. Lia v příběhu nedokázala odpustit své nejlepší kamarádce a zanevřela nad ní. Chápu, že to co udělala, bylo špatné atd., ovšem ona se omluvila… Navíc se Lia dost často chovala jako by právě ona byla střed vesmíru, okolo kterého se všechno točí! Přišlo mi, že se od prvního dílu velmi změnila a ne zrovna k lepšímu, navíc sama nenáviděla typ lidí, kterým se postupně stávala…

Sečteno podtrženo…
Celá tato série stojí za to, abyste si ji přečetli. Sice dějově je kniha chudší, nicméně to zcela vyváží skvělý autorčin styl psaní a zajímavý příběh. Pokud jste ještě nečetli žádný díl z této série, doporučuji, si nejdříve všechny koupit a teprve potom se pustit do čtení, jelikož jakmile se začtete, je za chvíli konec! A mně nezbývá než doufat, že brzo vyjde i v ČR nějaká další kniha od této autorky…



Recenze na knihu: Afrika, má láska

12. února 2013 v 18:50 | Nells |  Books review

Sérii Bíla Masajka jsem četla, budou to dva tři roky zpátky a ještě pořád mám tento příběh v živé paměti. Jen tak náhodou jsem v knihkupectví zabloudila do oddělení s biografiemi a tam můj zrak padl na další díl. Po takovéto náhodě jsem si prostě další díl musela přečíst, jelikož jsem chtěla vědět, jak život Corrine a její dcery pokračoval…

Bohužel mě moje prvotní nadšení rychle přešlo, jelikož první ¾ tohoto dílu se nenesou vůbec v duchu minulých dílů a hlavně dílu prvního, který byl velmi vydařený. Tyto první ¾ totiž zprvu popisují Corinninu cestu po Namibii, která sice zřejmě byla úžasná, nicméně v knize moc zajímavá není, zde se tedy kniha nese spíše v cestopisném stylu. Po této cestě se za nějaký čas Corinne vydává do Keni, kde se seznamuje s různými tamními projekty, které mají zemi pomoc. Je hezké, že se na ně snaží lidi upozornit a možná díky tomu dostanou i několik nových sponzorů, ale bohužel to pořád není to, kvůli čemu jsem si knihu kupovala. Toho se mám dostane až v poslední ¼ knihy, tedy Napirai se konečně setká se svojí africkou rodinou.

Takže vlastně to kvůli čemu jsem celou knihu četla, je nahuštěno a shrnuto na cca 50 stránkách. Sem totiž Corinne
zahrnula celou cestu do Afriky se svojí dcerou, která se také chvílemi ujímá slova, ale bohužel, mi to všechno přišlo trochu více vzdálené tak nějak neosobní. Chápu, že se člověku nechce všem svěřovat se svými soukromými zážitky, nicméně právě o tomto tato kniha má být a ono to tam není! Je to prostě obyčejný popis bez emocí!

Sečteno podtrženo: Je sice hezké poukázat na nějaké projekty, které pomáhají v rozvojových zemích, je hezké přečíst si o osudech tamních obyvatel, ale bohužel měla být tato kniha o něčem jiném. A právě to důležité, kvůli čemu si čtenáři tuto knihu kupují, naleznou až na posledních padesáti stránkách popsané s velkým odstupem. Nicméně nic z toho nemění fakt, že Corinne má opravdu zajímavý život!



Podepsané obrázky jsou autorské, ostatní nejsou...
Všechny texty jsou vlastní tvorba, až na pár výjimek, které zahrnují například Věty mého
stdce, texty písniček...