Prosinec 2012



Recenze na knihu: Oliver Twist

28. prosince 2012 v 18:26 | Nells |  Books review
K přečtení této knihy jsem se dlouho odhodlávala, až jsem si dodala dostatečné odvahy, abych knihu z poličky vytáhla. I teďka jsou moje pocity z ní dosti smíšené, nicméně koupě nelituji. Koupila jsem si ji před několika měsíci na stránkách nakladatelství, kde tou dobou měli ohromné slevy, z tohoto "velkého nákupu", který jsem díky oněm slevám provedla, mi nyní zbývají přečíst ještě tři knihy…

V knize je popsán velmi zajímavý a pro mě originální příběh o malém sirotkovi, ovšem spisovatel někdy (spíše docela často) dost dopodrobna popisuje pro čtenáře nudné a myslím i ne moc podstatné detaily a tím se příběh stává vleklejším a nudnějším. Já tyto dlouhé odstavce ne-li rovnou stránky nenáviděla a nejraději bych je i z knihy vytrhla…

Dále co pro mě bylo trochu jako trn v oku, byly "náhody", které se v příběhu stávali. Možná jste si jich při čtení samy nevšimli, ale já jelikož na takové ohromné štěstí nevěřím, jsem se nad nimi někdy i pozastavovala. Vysvětlete mi, jak velká je pravděpodobnost, že byste se v Londýně (ano, tom velkééém městě) s někým vícekrát náhodou srazili? (zde pan Brownlow a Oliver) Pochopím to v nějakém zapadákově atd., nicméně v Londýně? Jednou dobře, ale tolikrát… (V knize se to stalo více postavám.)
Dále se musím zmínit a "loupežnickém slangu", jenž je v knize chvílemi používán. Kdyby nebylo slovníčku na konci knihy, nevím, jestli bych těmto kapitolám vůbec rozuměla. Je to klad nebo zápor? To si každý rozhodne sám, jestli je rád, že si obohatí slovník, nebo je naštvaný, že neustále musí otáčet a nahlížet do slovníku. (Co si myslíte vy? Klad nebo zápor?)

Na závěr tedy řeknu, že kniha je příjemné zpestření pro ty, kteří jsou dnešními kniha mi o upírech, koncích světa atd. znuděni. Sice se v knize najde pár nudných pasáží, nicméně vyváží je pestrý a dějově dobře vymyšlený příběh. Takže po dlouhé době to byla kniha z povinné četby k maturitě, která mě do jisté míry zaujala!

Knihu si můžete pořídit na Livro.cz!

Recenze na knihu: Kouzlení

25. prosince 2012 v 19:43 | Nells |  Books review

Konečně jsem se dokopala k přečtení této knihy, která mi na poličce leží už nějaký ten měsíc. Knihu jsem si výhodně koupila na bazaru a potom na ni zapomněla. Až teďka jsem si ji zapsala do seznamu knih v projektu Měsíční párování (Který je jen tak mimochodem úplně úžasný, určitě se zúčastním i příští měsíc!) a TerushQaH mi ji vybrala…

Z počátku se mi do ní moc nechtělo, z prvního dílu mám smíšené pocity, a tak jsem se bála, co si spisovatelka na mě připraví tentokrát. Pokud jste četli moji recenzi na první díl, jistě víte, že se mi vůbec nezamlouvala představa Laurel jako rostliny, pochopila bych, kdyby byla trochu odlišná od lidí, ale že je úplně stejná a navíc rostlina, ne to je pro mě jako trn v oku! A navíc to že kvete… no nebudu se tu rozčilovat, prostě to přijmu jako skutečnost a pokusím se nad to povznést při hodnocení druhého dílu. Koneckonců jsem se do čtení druhého dílu pouštěla, už s vědomím Laurel jako rostliny atd.

Kniha si sice psaná ve třetí osobě, ale zde mi to tolik nevadilo, co se spisovatelce musí nechat je, že psát opravdu umí. Stejně jako první díl mě i druhý bavil a nemohla jsem se od něj odtrnout dokud jsem ho celý nepřečetla.

V knize se toho, co se dějově týče, stalo velmi hodně! Nebudu vám nic víc prozrazovat, nicméně každou chvíli je čtenář napnutý… Nechybí zde vůbec nic, drama, romantika, akce, napětí vše zde je v pořádných dávkách!

V prvním díle jsem si povahy Laurel moc nevšímala, pořád jsem se totiž nemohla dostat přes již zmiňovaný fakt… Nyní jsem se tedy zaměřila na její chování a musím říci, že mě chvílemi dost štvala. Dost mi vadilo, jak urputně chtěla mít "to nejlepší z obou světů", jak vodila Davida a Tamaniho za nos, jak randila s oběma najednou…

Stejně tak Tamani mi nesedl. Obdivuji ho, jak dokázal na ni ta dlouhá léta čekat, jak odevzdaně ji miluje. Nicméně to, co ke konci udělal, mi přijde sobecké, bezohledné… Když ji miluje, jak tvrdí, neměl by chtít, aby byla šťastná? Teďka když tu tak nad tím uvažuji, mi hodně připomíná Jacoba ze Stmívání, co myslíte vy? (toho taky nemám v lásce)

Ještě zpět k Laurel. Dost mě dostávalo, jak nemohla, spíše nechtěla pochopit jejich kulturu. Je odlišná to se dá čekat, je svým způsobem dost "kastovní", ale jim to zřejmě tak vyhovuje. Proč to tedy nedokáže pochopit? To se jí nemůže na tu dobu, co v Avalonu pobývá, podřídit? Sice mně osobně taky přijde plno jejich zvyků a společenských návyků divných, ale co… Prostě mi Laurel přišla dost netolerantní!

Abych to tak nějak shrnula a uvedla na pravou míru. Kniha je zajímavá, originální, čte se jedním dechem, nic zde nechybí. Nicméně chvílemi mi pár věcí přišlo dost přitažených za vlasy! Dost postav mě štvalo… A taky jsem moc dobře nepochopila konec. To nic ale nemění na tom, že další díl si přečtu! Chci totiž vědět, jak tohle může vůbec dopadnout!!!

30 Day Book Challenge (12: Kniha, která nejvíce připomíná tvůj život)

23. prosince 2012 v 19:38 | Nells |  30 Day Book Challenge
Jo tak tento týden je to opravdu těžké a vůbec se mi nechce můj život přirovnávat k nějaké knize, ať sebe lepší. Život každého člověka je jeden velký originál! A vzhledem k tomu, že čtu hlavně fantasy atd., kde je každý anděl, upír... To ani nejde, takže tentokrát kapituluji...

Zimní dumání (3)

22. prosince 2012 v 21:47 | Nells |  Zimní dumání

Je tohle možné?
aneb Mohly by knižní romance existovat i ve skutečném světě?
Autoři nás ládují kde čím. Romance v knihách tedy nemusejí tak úplně odpovídat reálnosti, častokrát skoro vůbec. Už jste si někdy říkali, jestli by bylo možné, aby nějaké takové milostné vztahy a partnerství dokázaly fungovat i v našem světě? Je vůbec reálné, aby se některé protiklady daly dohromady a opravdu spolu zůstaly?

I nyní se mi stalo, že když mám vymyslet nějaký příklad atd., tak mě jako naschvál nic nenapadá a to si u každé druhé knihy říkám "je to vůbec možné?". Dneska nehodlám rozebírat Stmívání, protože si myslím, že toho máte už asi plné zuby, jelikož jsem schopná ho zasadit do každého svého článku…
Co mi na některých knihách vadí a přijde mi dost nereálné je konečný velký happy end. Představte si nějaký ten příběh s plno záplatkami, hlavní hrdinku, která má plno problémů, jenž se jeví, že z nich není úniku… Nicméně nakonec autor najde nějakou tu skulinku, díky níž se hlavní hrdince/hrdinovi podaří vše vyřešit v ten nejrůžovější konec, jaký si jen dovedete představit! Přesně toto mi vadí, nevadí mi šťastný konec, ale ten přeslazený už jo. Myslím, že ve skutečném světě nemá člověk tolik štěstí, že alespoň něco neskončí tak, jak si dotyčný přeje a to by si i spisovatelé měli uvědomit…

Je možné, aby se princ zamiloval do obyčejné dívky? Nevím, nevím, jestli je to nemožné… Dejme si tedy příklad (matematiku mám ráda), obyčejná holka jde na vysokou školu, kde právě začíná studovat i princ, mají spolu přednášky… Nepřipadá vám to povědomé? Ano, to se stalo, takže to asi možné je, ale kolika slečnám/pánům se poštěstí, že se do nich zamiluje příslušník královské rodiny? Odpověď "jen velmi málo".

Proto přestaňte snít a začněte žít! Asi se tím také začnu řídit, ale je to velice těžké, jelikož knihy jsou jedna velká hezká pohádka!


Zimní dumání (2)

21. prosince 2012 v 13:54 | Nells |  Zimní dumání


Knižní zlozvyky
aneb Nemůžu si pomoct, ale pořád to dělám.
Jste na své knihy až přespříliš hákliví, takže je nepůjčujete skoro nikomu? Dáváte si pozor, abyste si při čtení stránky nějak neumazali, neohnuli, nepotrhali? Anebo naopak při čtení vesele zblajznete pomalu cokoliv a je vám to tak nějak jedno. Klidně si berete knihu i do vany. Rádi si u knihy pouštíte hudbu, film, anebo se díky nim nemůžete soustředit a potřebujete naprosté ticho? Jaké zlozvyky máte vy?

Jak tak přemýšlím, tak musím o sobě s radostí prohlásit, že moc "zkažená" nejsem. Ke knihám se chovám vzorně a od propisek se držím během čtení v bezpečné vzdálenosti… Nicméně úplný andílek rozhodně nejsem, určitě se nějaký ten zlozvyk najde, jen si vzpomenout!
  1. Ráda u čtení něco jím, většinou je to čokoláda. No, takže si potom představte ty okraje stránek. Na jednu stranu je to super, můžu jíst a zároveň číst, ovšem tak nějak se někdy přistihnu, že ani nevím, co čtu. Proto a i kvůli konečnému vzhledu knih, si ke čtení snažím brát alespoň takové jídlo, od kterého nebude všechno hnědě, červené… I když lepší by bylo najíst se před nebo po čtení…
  2. Někdy si v knize dělám obyčejnou tužkou křížky u zajímavých vět. Nikdy jsem nepoužila propisku, fixu atd. vždy obyčku, jelikož se utěšuju domněním, že to jednou vygumuju. Tyto křížky si většinou dělám u knih k maturitě, u ostatních lepím samolepící barevné papírky, kterých spotřebuju dost velké množství. (Zrovna dneska jsem od kamarádky k Vánocům dostala pořádnou zásobu!)

Neříkám, že toto je všechno nicméně mě už teďka nic víc nenapadá!

Bylo nebylo (23) Oliver Twist

20. prosince 2012 v 21:19 | Nells |  Bylo nebylo
Právě čtu: Oliver Twist
Autor: Charles Dickens
Věta: V jistém městečku, jehož jméno bude z mnoha důvodů moudré zamlčet a jež nehodlám nazvat ani žádným jménem smyšleným, stojí kromě jiných veřejných budov i dům, jaký od dávných časů mívá většina měst, ať velkým nebo malých, totiž chudobinec tedy špitál.

Recenze na knihu: Banka těl

19. prosince 2012 v 14:04 | Nells |  Books review

Tato kniha se mi už nějaký ten měsíc válí doma v poličce. Kupovala jsem si ji společně s Polibkem pro Annu a od té doby jsem si prostě nemohla najít čas… Nicméně konečně jsem se k jejímu čtení dokopala a hnedka na začátek vám
prozradím, že času stráveného u této knihy vůbec nelituji! Kniha je prostě super čtení!

Co se týče stylu autorčina psaní, nemohu nic namítat! Ich osoba je prostě moje oblíbená forma. V knize není pouze jeden ústřední děj, odehrává se tam toho více, takže se čtenář vůbec nenudí. Vždy je proč být napnutý, kvůli čemu číst dál a dál… Myslím, že každý zná ten pocit, kdy se snažíte očima knihu přímo hltat, jelikož nemáte moc času, musíte jít dělat něco jiného a nutně musíte vědět, jak určitá zápletka dopadne. Jo, tak tento pocit jsem měla většinu knihy!

Když jsem knihu začínala číst, vůbec jsem nevěděla, co si pod pojmem Banka těl mám představovat. Většinou si totiž knihu koupím, aniž bych si podívala na anotaci atd. Po pár prvních stránkách jsem začínala tušit, o co asi půjde, ovšem hlavní zápletka mi nedošla dost dlouho. Spisovatelka čtenářovi pomalu poodhaluje zápletku a přitom ho nechává napnutého…

Po té co jsem se konečně dovtípila, že zde půjde o jakousi "transplantaci mozku", vím, že to není ten správný výraz atd. Nicméně je to vůbec možné? Samozřejmě v dnešní době těžko, ale je možné, aby mezi mozkem dárce = čipem a mozkem nájemce probíhal tak dokonalý přenos i na tak velkou vzdálenost? Vždyť ti starší vlastně pořád leží v oné čekárně, zatímco se jejich vědomí pohybuje v tělech mladších na hony vzdáleném… Nemohl by někdy vypadnout signál, například při špatném počasí… jako v dnešní době u mobilů? Vím, že toto téma je velmi diskutabilní, ale mě nenechává spát a potřebovala jsem se z toho nějak vypsat! (uvítám vaše názory)

Jako mínus na celé knize bych označila naivitu mladších, kteří šli uzavřít s bankou smlouvu. Copak nechápali, že jakmile svěří své tělo bance, totálně nad ním ztratí kontrolu a přestane být "jejich", bude banky! Asi jenom poctiví lidé by jim tělo vrátili, ale už jenom to s čím ti lidé obchodují, svědčí o tom, že oni rozhodně poctiví nejsou… Proč si to neuvědomili? Vždyť oni po té, co své tělo na nějakou dobu darují, vůbec nemohou ovlivnit, na jak dlouhou dobu to vlastně bude! Trochu to zachránila Callie, která váhala, kdyby se do toho vrhla po hlavě, tak bych byla naštvaná víc. A to že Michael taky daroval tělo, my přišlo velmi nezodpovědné, když už se do toho Callie namočila, neměl on spíše zůstat s jejím bratrem, než také riskovat?

Na jejich obranu ale musím říci, že byli v těžké situaci, bez domova, jídla, pomoci, takže zřejmě vítali jakoukoliv možnou záchranu a následky moc neřešili. Je tedy velmi těžké posoudit, jak by se měli správně zachovat…

V příběhu jsem si Calli velmi oblíbila, trochu mi připomínala Katniss (Hunger games), jelikož obě se obětovali, aby zachránili své mladší sourozence. Třeba se zde spisovatelka inspirovala…

Na internetu jsem četla, že by měl vyjít i další díl s názvem Starší, na který se moc těším! Určitě si ho ráda přečtu! Tato knihy byla napínavá, akční, zajímavá, svým způsobem romantická, prostě od všeho trochu! Doporučuji!

Knihu si můžete pořídit na Livro.cz!
Podepsané obrázky jsou autorské, ostatní nejsou...
Všechny texty jsou vlastní tvorba, až na pár výjimek, které zahrnují například Věty mého
stdce, texty písniček...