Věty mého srdce: Krásní mrtví: Summer

30. dubna 2012 v 17:04 | Nells |  Věty mého srdce
Tak tedy věta, která se mi na této sérii velice moc líbila.
"Stejně mě nakonec opustíš," řekla jsem tiše. Drželi jsme se s Pheonixem za ruce, kráčeli jsme spolu pod stříbrnými kmeny osik. Na temné modré obloze vycházel srpek měsíce, jasně zářila polárka.
"Snaž se na to nemyslet. Pamatuj, že spolu ještě strávíme hodně času."
"Budu příští rok zase jezdit do Foxtonu? Co bude, až jednou sejdu dolů a ve stodole nebude nikdo, jen stašidla?"
"Řekni nahlas moje jméno," poradil mi. "Neuvidíš mě, ale budu tam."
"Slibuješ? Modlila jsem se - často -, abys mě chodil strašit. Nezvládnu to, když odejdeš a nikdy se nevrátíš."
Zastavil se a pohladil mě po tváři. "To se nestane. Přijď mě hledat, Darino, a najdeš mě tady. Vždycky."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Podepsané obrázky jsou autorské, ostatní nejsou...
Všechny texty jsou vlastní tvorba, až na pár výjimek, které zahrnují například Věty mého
stdce, texty písniček...