Věty mého srdce: Svítání na poušti

5. března 2012 v 19:29 | Nells |  Věty mého srdce
Opět jsem tuto knihu četla jedním dechem a moc si neuvědomovala, že bych měla přemýšlet, jaké věty vám tu ukážu. Tak jsem namátkou nějaké vybrala, opět celé knize nesahají ani po kotníky.

My se necítíme špatně, když prší, a nestěžujeme si, že máme mokré věci, my Bohu naopak děkujeme. Podle Koránu pochází všechno živé z vody. Déšť znamená, že se tráva zazelená, že si zvířata naplní břicha a my také. V poušti je voda vzácnost, je to modré zlato. My na déšť čekáme, modlíme se, aby přišel. Dešťovou vodou se omýváme. Bez deště není život. Nemáme zimu a léto, máme jilaal, období sucha, a gu, období deště. V Somálsku se host vítá vodou, je to projev srdečnosti a úcty.

Músa se řítil vnitrozemním Somálskem od etiopské hranice k Indickému oceánu. Projeli jsme vesnicemi, byly větší než matčina osada, ale také zde chyběly záchody, školy či nemocnice, o elektřině nemluvě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Podepsané obrázky jsou autorské, ostatní nejsou...
Všechny texty jsou vlastní tvorba, až na pár výjimek, které zahrnují například Věty mého
stdce, texty písniček...