Věty mého srdce: Pokrevní pouta

13. února 2012 v 18:29 | Nells |  Věty mého srdce
Tentokrát jsem zvolila jeden z legračních momentů v knize. Sice mám ráda hlubokomyslné momenty, ovšem knihu jsem četla tak jí pohlcena, že jsem si je nezaložila a žádný teďka nemohu najít. Tento úryvek mě rozesmál, i když trochu mi bylo Adriana líto, snažil se, ale…

Hlavou mi bleskla představa mrtvých těl a v tu chvíli mě nenapadalo nic jiného, co by mohl cítit, než zápach rozkladu. Nadechla jsem se víc zhluboka. "Cítím barvu a… počkej… Je to borovice?"
Udělalo to na něj dojem. "Přímo do černého. Čisticí prostředek s vůní borovice. Uklidil jsem tady." Dramaticky ukázal do kuchyně. "Těmahle rukama. Rukama, co nedělají manuální práci."
Zadívala jsem se do kuchyně. "Cos tam uklízel? Police?"
"Police jsou v pohodě. Vytřel jsem podlahu a umyl jsem linku." Musela jsem se tvářit spíš nechápavě než ohromeně, protože rychle dodal: "Dokonce jsem si u toho klekl."
"Tys umyl podlahu i linku borovicovým přípravkem?" podivila jsem se. Na podlaze byla keramická dlažba a linka měla žulovou desku.
Adrian se zamračil. "Jo. Noa?"
Tvářil se tak hrdě, že jednou v životě něco vydrhl, že jsem mu radši neřekla, že se tenhle přípravek používá jen na čištění dřeva.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yominis Yominis | Web | 16. února 2012 v 22:28 | Reagovat

Člověk se na něj ani nemůže pořádně zlobit... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Podepsané obrázky jsou autorské, ostatní nejsou...
Všechny texty jsou vlastní tvorba, až na pár výjimek, které zahrnují například Věty mého
stdce, texty písniček...