Věty mého srdce: Nejsem jako vy

21. února 2012 v 18:59 | Nells |  Věty mého srdce
V co nejbližší době napíšu recenzi na tuto knihu, kterou jsem louskala stránku po stránce. Prostě mi ta kniha nesedla. No nic o tom až v recenzi. Tady jsou nějaké momenty z knihy:
Lidi pořád říkají věci, které myslí úplně jinak, a přesto jim neurotypická většina rozumí. Vezměte si například Mimi. Řekla, že když ji Paul nevezme na zimní ples, umře. Jenže ve skutečnosti neumře, bude jen hodně smutná. Nebo to, jak Theo občas některého kamaráda bouchne do ramene a řekne: "Nekecej!", ale ve skutečnosti chce, aby povídal dál. Anebo jak moje mamka zamumlala: "No to je skvělý," když jsme na dálnici píchli, ačkoli bylo jasné, že to vůbec není skvělé. Naopak, byl to nepříjemný problém.
Tento úryvek má ukazovat, že Jacob nechápe dvojsmysly… Mně osobně ale přijde, že je občas i sám používá. Nicméně mi to přijde zajímavé, protože určitě jsou lidi jako Jacob!!!
Možná nechápu emoce, ale dokáže se kvůli tomu cítit provinile. Takže když jsem konečně odchytil matku, několik hodin poté, co se rozplakala, protože mě viděla, jak píchám prstem do té věci co bývala dědečkem, pokusil jsem se jí vysvětlit, že není proč plakat. "To není dědeček, zkontroloval jsem to."
Kupodivu se ani potom necítila o nic líp. "To neznamená, že mi nechybí," řekla mi.
Čistě logicky vzato: pokud entita v rakvi není ve své podstatě tím, kým byla, když jste ji znali zaživa, nemůže vám ani chybět, protože nejde o ztrátu, ale o změnu.


Tento úryvek jsem vybrala, jelikož skvěle vystihuje jeho myšlení. Sice mi trochu přijde, že se do toho autorka zamotala, ale tom až v recenzi. Já osobně si myslím, že nějací takový lidé na světě jsou, a že jsou převážně velice chytří, jelikož vše řeší mozkem a ne city.(jestli to tak nějak můžu napsat, nejsem na to žádný odborník…)
Toto je z pohledu Jacobovi mámy
"Je to blbost."
"Mně vždycky připadal smutný."
"Je to blbost," opakoval Jacob, "protože ten experiment neměl podstoupit."
Posadila jsem se vedle něj. V příběhu se duševně zaostalý muž Charlie Gordon podrobí chirurgickému zákroku, který ztrojnásobí jeho IQ. Později však experiment selže a jeho inteligence se znovu vrátí pod normál. "Proč ne? Takhle zjistil, o co přicházel."
"Kdyby zákrok nepodstoupil, nikdy by se nedověděl, že o něco přichází."
Ve vyprávění příběhu se střídá plno osob. Toto jsem vybrala proto, abych vám i Jacobovu lepší stránku. (no jak se to vezme)
Z pohledu Jacoba:
Posadila se a nabídla mi křeslo naproti sobě. Čalounění bylo pruhované jako zebra, což nemám moc rád. Všechny vzory mě znervózňují. Pokaždé když se podívám na zebru, nemůžu přijít na to, jestli je černá s bílými pruhy, nebo bílá s černými pruhy, a to mě frustruje.
Někdy mi ten kluk přijde hodně inteligentní, jindy se chová, jak rozmazlený dítě. Přijde mi i, že je hrozně sebestřední, jasně chápu, že je to součástí jeho poruchy. On si to i sám uvědomuje, ale nic s tím nedělá?

Více v recenzi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Podepsané obrázky jsou autorské, ostatní nejsou...
Všechny texty jsou vlastní tvorba, až na pár výjimek, které zahrnují například Věty mého
stdce, texty písniček...