Téma týdne: Nevinnost

16. ledna 2012 v 17:49 | Nells |  Topic of the week
Tento týden jsem se rozhodla napsat na toto téma povídku… Snad se povedla. Jen bych chtěla ještě říct, že je to ve smyšlené zemi...

Jmenuji se Isabella, je mi dvacet let a jsem nevinná. Proč mi to nikdo nevěří? Možná je to proto, že jsem omylem zjistila pár tajných informací týkající se naší vlády. Dává jim to snad právo držet mě uvnitř téhle mrňavé cely? Já jim slibovala všechno možné, ale výsledek žádný. Znám pravdu, tak musím pykat.
Před dvěma roky jsme se s kamarádkou rozhodly jet stanovat do nedalekého kempu jménem New wood. Když jsme ráno přijely, už tam kempovalo pár rodinek s malými dětmi. Rozhodly jsme se jít na túru. Dobře jsme se bavily, byl to takový náš malý rituál tento výlet, jako malé jsme jezdili spolu s rodiči, ovšem nyní rodiče měli moc práce a my jsme se vydaly do přírody samy.


Po sedmi kilometrech chůze jsme najednou zůstaly stát před vysokým plotem. Asi po minutě ticha konečně jedna z nás promluvila.
"Co to tady sakra je, to tu dřív nebylo." Byla první věta, co pronesla kamarádka Mariss.
"Kdo postaví plot uprostřed ničeho?" Toto byla moje první úvaha, když jsem plot uviděla a nyní jsem ji pronesla nahlas. Za plotem byla louka, lesy a hory, dokonce i cesta tam vedla dál. Tuto trasu jsme chodili už odmala, tak proč se tu najednou objevil ten plot?
"Pojď, půjdeme podél toho plotu, třeba něco uvidíme." Než jsem stačila zareagovat, kamarádka sešla z cesty a šla podél toho divného plotu. Naše výprava se pomalu začala měnit na cestu za poznáním tajemství… Obě dvě jsme si to užívaly a nehodlaly jsme se vzdát, dokud něco nezjistíme. To jsme ovšem nevěděli, že tato cesta se pro nás stane osudnou.
Asi po dalších třech hodinách jsme se zarazily.
"To jako oplotili celej park?" Koukala na mě Mariss a vrtěla hlavou. "Jdeme už jakou věčnost a nejsme ani v půlce!" V tom jsme zaslechly křik a pneumatiky jedoucí po nějaké nedaleké cestě. Přikrčily jsme se a vyhlédly z pod keřů za křikem. Zjistili jsme, že se tu byla vybudována nová cesta, která není zakreslená na mapě a vede právě k vratům toho divného ostnatého plotu.
Po cestě přijíždělo vojenské auto. To už začínalo být opravdu divné, kdybychom toho teď s kamarádkou nechaly a vrátily se, ale my jsme tam zůstaly. Jakmile auto projelo vraty, naskytl se nám výhled do nákladového prostoru, seděli tam nějací lidé.
Auto vjelo dovnitř a zastavilo na pokraji lesa, nebylo to naštěstí tak daleko, abych tam neviděly, však z druhé strany cesty bychom měly lepší výhled. Proto jsme s kamarádkou přeběhli přes cestu a schovaly se za stromy. Z auta vycházeli lidé se spoutanýma rukama.
"Nejsou to ti lidé z kempu?" Zašeptala mi do ucha Marissa. Právě v tom momentu vyvedli z auta malou asi pětiletou holčičku v růžové mikině, kterou jsme si obě pamatovaly, kvůli jejím nádherným vláskům.
"Pojď, radši odtud vypadneme." Ukončila jsem naši výpravu, snad půlku cesty jsme běžely. Konečně jsme dorazily do kempu, nikde nikdo. Vzaly jsme si svoje věci, nasedly do auta a uháněli domů.
Druhý den jsme se koukaly na televizi, když se na obrazovce objevili ti lidé, reportérka tomu dodávala, že jsou pohřešovaní… S kamarádkou jsme se na sebe jen povívaly, v tom zazvonil zvonek u dveří. A začalo peklo, na prahu stálo snad tucet vojáků, bez vyptávání nás popadly a odvlekly sem. Vyslýchali nás, komu jsme o tom řekli… Když i detektory lži potvrdily, že mluvíme pravdu a nikomu jsme nic neřekly. Zavřeli nás do těchto malých "pokojíků".
Kamarádka to nevzdávala, pořád křičela o pomoc, až ji nakonec někam odvedli a já ani nevím kam.
Co všechno vím? Jen pár věcí. Jsem na armádou střežené tajné základně uprostřed národního kempu New hood v zemi Greewn. Jelikož vím něco, co by mohlo ohrozit národní bezpečnost, jsem tady držena i proti své vůli. To něco, ať je to co chce, jsem musela vidět, když jsme s kamarádkou pozorovali ten náklaďák. Vypátrali nás, protože jsme byli vidět na kameře, která byla upevněna u vrat. A i když jsem nic nezákonného neprovedla a jsem, dalo by se říci nevinná, jsem odsouzená strávit zbytek života tady…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Catherina Catherina | Web | 16. ledna 2012 v 17:51 | Reagovat

Zeptej se jednorozce na otazky ktere te trapi - mrkni na muj web

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Podepsané obrázky jsou autorské, ostatní nejsou...
Všechny texty jsou vlastní tvorba, až na pár výjimek, které zahrnují například Věty mého
stdce, texty písniček...