Když to do hlavy neleze tak to tam být nechce!

6. ledna 2012 v 16:47 | NellS |  My idea of ​​my words

Nikdy jsem se dlouhé hodiny neučila. Jako malá jsem se učila s mámou, která mě nenechala, dokud jsem to neuměla. Když jsem byla starší a učila se sama, v hlavě jsem to měla po druhém přečtení. Jak by taky ne, na druhém stupni jsme psali písemky z jedné stránky, kde toho polovinu zabrali obrázky.

A teďka když jsem na střední, mi něco do hlavy vleze samo a něco ne. Něco mi z hlavy uteče hned, něco po pár minutách a něco až po testu. Ta poslední možnost je nejlepší. Oblíbené předměty mi jdou naučit se docela

rychle, i když to závisí na okolnostech například kolik toho je… Některé předměty jako je například dějepis jsou jako pohádka, ne že bych je milovala, ale je tam děj. To se mi pamatuje fakt dobře, někdy se rozčiluju nad tím, proč mi to nejde zapamatovat si jako knihu, z těch si vždy pamatuju všechno. Ovšem takové předměty, kde výpisky jsou, dalo by se říci, o ničem, si nepamatuju nic ani po dvou hodinách. To už jsem vzteklá a sešit letí pryč.

Někdy se mi i stane, že přečtu ze sešitu větu, a to se jí si snažím zapamatovat, a hnedka jak ji dočtu a v duchu se jí snažím přeříkat, nevzpomenu si ani na slovo. Ale kdejakou krávovinu, kterou jsem četla, slyšela, si pamatuju i po roce.

Podtrženo sečteno: "Čím víc se toho učím, tím víc toho vím. Čím víc toho vím, tím víc toho zapomenu. Tak proč se to teda vlastně učím?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Podepsané obrázky jsou autorské, ostatní nejsou...
Všechny texty jsou vlastní tvorba, až na pár výjimek, které zahrnují například Věty mého
stdce, texty písniček...