1. You are our

8. ledna 2012 v 17:37 | NellS |  You are our
Moje první povídka bude na pokračování. Kolik jich bude? Nevím. Snad bude alespoň trochu dobrá. Nikdy jsem nic dokonce nedopsala, tak uvidíme.

Nejraději bych zůstala doma ve svém malém útulném pokojíku v New Orleans a chodila do obecní školy. Měla jsem tam svoje dvě nejlepší kamarádky a spoustu další přátel. Ovšem jednoho dne se mamka z ničeho nic rozhodla, mě přeložit na jinou školu, internátní školu, abych byla přesná. A co hůř tato škola nebyla USA, dokonce ani v Americe. Internátní soukromá škola George VI se nacházela severně od Londýna poblíž města Sudbury opuštěná uprostřed ničeho. A tak teď sedím v letadle a nevím, kdy se s mámou a svýma milovanýma kamarádkami zase uvidím, jedno vím jistě, v nejbližší době to rozhodně nebude. Jak to vše vůbec začalo?

Okolo sedmé večer jsem přišla domů utahaná po celodenním výletě s Jess a Lee. Mamku jsem našla sklíčenou sedět na gauči a koukat do prázdna. Když nad tím teďka tak uvažuju, posledních pár měsíců se chovala nějak divně, ale já to přičítala, jako vedlejší účinek, nové práce. "Mami, děje se něco?"
"Přeložila jsem tě na jinou školu, Kate." V tu chvíli jsem věděla, že se mi pomalu začíná hroutit svět. Myslela jsem si ale, že bych to ještě mohla zachránit. Máma se na mě podívala se slzami v očích.
"Mami, mně se ale v mojí škole líbí, vím, že není kdoví jaká, mám ji ale ráda. Není důvod, proč bych měla přestupovat, navíc na jakou jinou bych měla chodit. Všechny obecné školy jsou stejné a soukromé si nemůžeme dovolit." Toto byla pravda. Nemohly jsme si s mamkou dovolit soukromou školu, i když jsem byla jedináček. Tátu jsem nikdy nepoznala, odešel, když jsem byla malá a máma mi o něm nikdy nic nechtěla říci. Sama pracovala jako účetní v jedné firmě, měla průměrný plat, se kterým jsme tak akorát vyšly.
"Kate, prostě od září nastupuješ na Internátní soukromou školu George VI v Anglii. Je mi to líto, jinak to prostě nejde." V tu chvíli jsem nechápala nic. Jak nejde? Proč by nešlo? Musí to jít jinak. A Anglie, to je v Evropě.
"Tys mě přeložila na soukromou školu do Anglie. Mami, to si nemůžeme dovolit. A kdy se uvidím s kamarádkami a s tebou? To budu domů jezdit jen na Vánoce a na letní prázdniny? Víš, kolik stojí letenka?" V hlavě jsem měla plno důvodů, proč zůstat tady, doma.
Mamka mě najednou z ničeho nic utla. "Kate, za čtrnáct dní ti letí letadlo, které tě odveze do tvojí nové školy. Kamarádky si uděláš nové tam. A jak to bude s Vánoci, to vůbec netuším. Kate, mám tě ráda, a kdyby to jen šlo, nechala bych tě tady, ale nejde. Já s tím nic nezmůžu." To už máma brečela a objímala mě. V hlavě jsem měla totální zmatek.
Týden před odletem si mamka vzala volno, aby mi pomohla sbalit si věci. Způsob jejího balení jsem nechápala. Balily jsme pouze moje osobní věci, jako je počítač, knihy, deník, nabíječky, foťák a malou haldu oblečení, s kterou vystačím jen asi týden. Zato však musím říci, že moje osobní věci byly sbaleny všechny, jak kdybych se tam stěhovala, neměla jsem z toho dobrý pocit a pořád nemám.
"Mami, budu potřebovat víc oblečení, než jen toto." Začala jsem protestovat.
"Zlato, tam se nosí uniformy, jen na večer a o víkendech můžeš nosit, co chceš. A věř mi, toto oblečení tam potřebovat nebudeš." Další záhadná odpověď, začínala jsem se bát.
"V čem tam teda budu chodit oblečená?" Moje otázka jen vyzněla do ztracena.
Myslím, že teď víte všechno, co vím já. A to už sedím v letadle, které mě veze do Anglie. Nechápu, proč jsem musela odjet, proč mě mamka překládala na jinou školu, když sama mě chtěla doma. Taky nechápu, jak mohla zaplatit toto soukromé letadlo, jež mě veze.
Soukromý tryskáč pro dvanáct osob. Se mnou na palubě je ještě pilot, letuška a sluha. Jo sluha! Nechápu nic. Sedačky jsou kožené, béžové. Toto letadlo mi připomíná luxusní obývací pokoj s jídelnou.
"Promiňte, slečno Katherine, máte zde dopis." Osloví mě sluha a přitom mi podává zapečetěnou obálku. Asi bych se také měla zmínit, že moje celé jméno je Katherine Flanková, ale přátelé mi říkají Kate.
Beru si obálku, kdo mi může psát a ještě k tomu, kdo koho znám dává na dopis pečeť. Ne, kdo z mích kamarádů vůbec v dnešní době píše dopisy, to i máma posílá emaily. A jak se ten dopis dostal sem do letadla. Trhám, abych už všechny tyto otázky zodpověděla. V dopise, jak už to vypadá, není jen jeden, je tam stoh listů.
První dopis:
Drahoušku,
doufám, že si tento dopis přečteš jako první. Asi jsi si všimla, že jsem se poslední měsíce chovala trochu neobvykle. Bylo to proto, že mě zkontaktoval tvůj táta. Jsem vázána mlčenlivostí, kterou mě donutil podepsat, ale myslím, že bych ti měla alespoň něco říci. S tvým otcem jsme o tebe tento rok vedli soudní spory. Původně jsme se před patnácti lety, kdy jsi se narodila, domluvili, že tě budu vychovávat a on si bude žít po svém. Ovšem nyní…
Tvůj táta vlastní velkou firmu a plno jiných menších firem, najal si plno právníků, advokátů, neměla jsem šanci. Asi už víš, co bude, připadla jsi do péče jemu. Žije v Anglii, konkrétně v Londýně. Chtěl tě mít u sebe, nemám ponětí, proč ti vybral právě tuto školu, to se musíš zeptat jeho.
Jak jsi se mě ptala na Vánoce, neměla jsem sílu ti sdělit, že Vánoce budeš trávit s ním a jeho rodinou. Jeho rodina, nemá žádné jiné děti ani jeho manželka je nemá, je tedy Victorie jeho manželka, rodiče tvého otce stále žijí, ale ne v Londýně, pokud si dobře vzpomínám, tak na nějakém venkovském sídle. A z její strany tvojí novou rodinu neznám. My dvě se bude vídat jednou do roka, podle soudu ti musí zaplatit letenku a strávíme spolu jeden týden, kdy to si můžeme vybrat sami.
Bude mi po tobě smutno, ty si však nový život na plno užij.
Máma
P.S. Psát si můžeme neomezeně. J

Druhý dopis:
Katherine,
snad mi nemáš za zlé toto všechno, chci pro tebe jen to nejlepší. Internátní soukromá škola George VI je skvělá škola, kam jsem chodil já i Victorie, proto snad chápeš naši volbu. Dali jsme jí přednost před školami v Londýně, má dlouholetou tradici, studoval jsem tam já i moji rodiče a stejně tak i Victoriiny rodiče, tak to bych mohl pokračovat do nekonečna. Na prázdniny a víkendy samozřejmě budeš jezdit domů do Londýna.
Victorie se na tebe moc těší, tak moc chtěla dítě, ale bohužel… to nejde. Moji rodiče tě nikdy nepoznali, na jejich přání jim ale tvoje maminka zasílala tvoje fotky, tak alespoň z nich tě znají.
Do školního roku zbývá týden a půl, doufám, že se v té době poznáme a užijeme si spoustu legrace. Victorie vše plánuje… Moc se na tebe těšíme, brzy se uvidíme.
Táta


Dále v balíčku byla přiložena jeho a Victoriina fotka, fotka školy, o nějaký papír z úřadu. Kde stálo:
Úspěšně jste si změnili jméno z Katherine Flanková na Lady Katherine Harewoodová. To má být jako vtip? Poslední věc v balíčku byl katalog o škole a školní noviny, které jsem během letu přečetla celé a udělala jsem si celkem dost přesný obrázek o studentech. Všichni měli nějakou předponu, či co. Takže škola smetánky a tam mám zapadnout?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Podepsané obrázky jsou autorské, ostatní nejsou...
Všechny texty jsou vlastní tvorba, až na pár výjimek, které zahrnují například Věty mého
stdce, texty písniček...